Čierny vlk - 42.kapitola

Ahojte, moje drahé.
Chcem sa ospravedlniť hľavne českým čitateľkám.
V kapitole bude naozaj veľká časť textu v českom jazyku. A zrejme tam naleznete naozaj velké množstvo chýb. 
Takže sa ospravedlňujem za sprznenie vašeho rodného jazyka. Ale nechcem korektorku od Niki zaťažovať, keď sme sa k tejto časti ešte u nej nedostali.
Ďakujem a dúfam, že mi odpustíte. Prípadne napíšete kde som tie chybky mala :D
Vaša Ivet.

42.KAPITOLA

Patrik bol zasa preč, ako inak. 

Aj keď sa mi sám priznal, že už v Poľsku si sľúbil, ako bude aspoň rok len so mnou, realita bola iná.

 Po tom, ako sa dostalo do uší, vďaka Adamovi, že to s tým časom nie sú fámy a môj vlk s ním dokáže v naozaj pracovať,  a nie  ho len zastaviť, tak ako ostatní vlci, rozhodli sa starejší, že ho budú mať ako urýchlenie procesu boja. Či také dačo.

Bolo mi ho ľúto, bol preč dva dni a z toho mi napísal dve SMS, ako je z toho vyčerpaný a má pocit, že zostarol aj o sto rokov. 

Patrik sa nikdy nesťažoval a to ma utvrdzovalo v tom, že vážnosť situácie je naozaj zlá.

Pamätala som si jeho  vrásky v tom aute a bolo mi na nič z toho, že sa z neho stala bábka v rukách iných.

 Miloval boj a teraz ho mali ochočeného pre vraj vyššie dobro.

Keď som mu spomenula, že Erik na mňa použil tú moc s časom len zaprskal a tresol do stola v kuchyni, kde sme sedeli. 

Vlci, niektorí vlci, vedia zastaviť čas. No viac nie, pracovať s ním mal dokázať iba čierny vlk, môj vlk. A ako bolo všetkým jasné, naozaj to dokázal.

Po víkende mal so mnou už nastúpiť do školy a ja som sa neuveriteľne tešila. Budeme spolu a všetci budú čumieť, jou-jou.

Kris ma vytrvalo ignorovala a moje srdce pre ňu krvácalo. 

Písala som jej správy, emaily, SMS, nič ju neprinútilo k spätnej väzbe, dokonca mi skladala telefóny. 

Nechala som jej odkaz, kde som revala a prosila ju, aby mi odpustila a ozvala sa. Boli to už dva dni, čo mi ani na ten trapas neodpísala, ani toľko, nech sa prestanem snažiť. Tak neignorovala nikoho nikdy.

Čumela som do monitora toho prekliateho noťasu a hypnotizovala chatovacie okienko, čakala som, márne!

 Zelená bodka zmizla a ja som jej ďalšiu správu mohla poslať na mobil, šľak aby to trafil.

Vstala som z postele a podišla k oknu.

 Dosť bolo vetrania, netreba to preháňať. 

Bola som vyliečená, myslím, že sa to stalo niekedy u babky, keď Patrik dokázal svojou prítomnosťou rozptýliť moje fóbie a ja som bola schopná myslieť len na to, ako sa ma dotýka.

Vtedy pocit klaustrofóbie a pocit, že som zamknutá bez možnosti ujsť boli v prach a ja som si vychutnávala jeho dotyky. Tak tomu bolo aj doma. 

Ako inak by sme sa asi mohli mojkať?

 No neviem presne povedať kedy som prestala dverám izby venovať pozornosť na toľko, aby ich zakaždým zavrel.

Vyklonila som sa z okna, sledujúc oblohu bez hviezd, zasa bude snežiť, sneží neprestajne. Vánok sa oprel do mojej tváre a ja som privrela oči, bolo to príjemné. Chladil moju rozpálenú tvár. Ešte táto noc a nasledujúci deň a bude znova doma a ja asi ho užijem.

Mala som ten divný pocit, keď vás niečo núti otočiť hlavu na stranu, len aby ste zistili, že tam niekto je a sleduje vás.

Krv v žilách mi zmrzla a ja som odskočila od okna, akoby ma popálilo. Žalúdok som mala ako na vode a snažila sa sústrediť na dýchanie.

 Nemohol to byť on, nemal by  gule prísť tak blízko. 

Vedel, že Patrik by ho skántril, ale čo ak vedel, že je Patrik preč?

Vrátila som sa k oknu a snažila sa niekde spozorovať blonďavú hlavu, ktorú som videla nie viac, ako pred sekundou. No okolie bolo prázdne, tiché a pokojné.

Zatriasla som hlavou. Muselo sa mi to zdať, Erik mal nasrané z Patrika, nevrátil by sa. Vie, že ho hľadajú ako ľudské orgány spravodlivosti, tak aj tie vlčie a tými bol Patrik a jeho svorka, ktorí tu práve teraz neboli a mňa pochytila panika nanovo.

 Znova som sa pohla k oknu a ako som očakávala, nič. 

Schmatla som mobil a vyhľadala Patrikove číslo, no skôr ako stihol prvýkrát zazvoniť som zložila.

 Ničomu by to nepomohlo. Bol by len nesústredený a ešte by sa mu niečo prihodilo. Mala som tu Romana a Tomiho, tí to zvládnu ak sa tu ešte Erik ukáže. 

Neviem ako, pristihla som sa ako kráčam schodmi do obývačky k matke a Romanovi, ktorí znova raz pozerali dáky seriál.

Sadla som si k mame ako malé dievčatko, ktorému sa prisnil strašný sen a ona mi cez nohy, ktoré som si stiahla  na gauč prehodila deku, v ktorej boli zamuchlaní aj oni dvaja.

Potrebovala som spoločnosť, byť v tej izbe sama bolo ako byť zranená v mori plnom žralokov. Ujma na zdravý viac než istá.

Odfrkla som si nad svojimi úvahami. Proste tu byť nemohol, jeho vlastný otec ho zavrhol, nemá tu nikoho a strach z Patrika...

„Byli tady!" Objavil sa v obývačke Tom, strapatý a premočený. „Byl sem na obchůzce a jeden z nich tady byl, videl jsem ho, ale už při Kozlovicích se stratil, do prčic." 

ERIK

Musel jsem ji vidět. Snil jsem o ní každý večer. Ani upozorňování, že ještě není správný čas, mě nemohlo zastavit. Ani vyhrožování, že se ze mě stane jeho oběd. To já jsem tady byl ten, co byl stvořen k jeho snesení ze světa. Ne naopak.

Ten zkurvysyn zaplatí za všechno, co mi v životě udělal. Čas se mu krátil. 

Neměl naštvat toho chcípaka, ale to je celý on. Myslí si, že je král světa a může si dovolit všechno. Ale přepočítal se. On skončí na kusy a má sladká dívka bude se mnou, tak jak to mělo být od počátku.

Ostříhala se, její vlasy barvy slunce jí sotva zakrývaly krk, ale nebylo to ošklivé. Měla nádherný krk, některým dívkám prostě krátké vlasy sluší.

 Ale jí sluší úplně všechno. 

Nemohl jsem se dočkat, až bude má, v mém náručí, a já ji budu cítit těsně vedle sebe.

Všimla si mě a já se musel odporoučet. Ne však na dlouho. Kdybych se tak alespoň mohl nadýchat toho kvítí její kůže.

Tyčil se nade mnou a chrlil moře nadávek v té jeho hatlanině, nerozuměl jsem mu ani prd. Jeho čeština byla celkem dobrá, ale oni nespí, mají čas zdokonalovat se v jazycích. No, vulgarismy vždy pouštěl z úst výhradně rodným jazykem.

Bylo štěstí, že byl tak precizní ve své snaze o pomstu, a protože ve válce a lásce je dovoleno všechno, kývl jsem na dočasnou spolupráci. Nechal jsem toho pitomce, aby na mě křičel, ale myslel jsem si své. 

Vydržím to a pak mu zakroutil krkem, moje Emílie aspoň uvidí, že i já jsem schopen chránit ji a udělal bych pro ni všechno.

„Měl ses držet stranou, pokud to posereš, roztrhám tě na kusy!“ řval na mě s dlaní pod mým krkem a přirazil mě ke stromu, u kterého jsem stál.

„Tys tam byl také," chrčel jsem a snažil se jeho ruku stáhnout.

Byl opravdu silný a já jsem cítil, jak modrám, když jeho sevření zesílilo.

„Měl jsi štěstí, že jsem tam byl. Nebýt mě, byl bys mrtvý, to mládě šlo po mém pachu. Byl bys odhalen!" Jeho stisk povolil a já jsem se spustil po kmeni stromu na zem.

Za tohle mi zaplatí, jakmile se díky němu a jeho upířím vojákům zbavím toho parchanta.

Sám bych to nezvládal, věděl jsem, co je zač, viděl sem jeho tvář v domku mého otce.

Nebyl jsem dost silný na to troufnout si jej přebít. Ale to nebyl nikdo. A jen debil a sebevrah si mohl myslet, že by se to mohlo jednomu z nás někdy podařit. Ale upíři byli jiná, a Pietro má plán.

„Nedotýkej se mě! Ty nemáš vůbec ponětí, jaké to je, vidět ji v jeho náručí, sledovat, jak ji ovládá, zatímco má ve skutečnosti milovat mě. Narodila se pro mě a on mi ji ukradl," fňukal jsem.

Jeho koutky úst zacukaly a uvolnil své hrdlo. „Já vím, ty nemocné vlče, neboj se, já ti pomůžu, aby byla tvoje milá jen s tebou. Ale ty nemůžeš dělat nic mimo plány. Počkej. Teď se budeš muset odklidit a náš plán se bude muset odložit, dokud se black wolf neuklidní, bude tě hledat, nás oba. A my  nemáme všechno, co potřebujeme pro náš plán."

Vztek v jeho hlase zmizel a já jsem si do hřbetu dlaně otřel oči. Nenáviděl jsem svou slabost, ale miloval jsem ji. A vidět ji s ním bolelo... 

Přikývl jsem a vyštrachal se na nohy, odmítaje jeho nabídnutou ruku.

Těšil jsem se na chvíli, kdy bude moje, ten vydrbanej hajzl bude na kusy, nebo si z něho budou Piotrovi vojáci dělat děvku, a já budu moci tomuto chcípakovi dát co proto za jeho chování ke mně.

Plán byl jasný a já jsem se smál, ten upír byl blbec, když si myslel, že mu zobu z ruky.

 Ale jak je známo, ruka ruku myje..