Čierny vlk - 53. kapitola

53.kapitola

Ležali sme spolu na mojej posteli a svet nemohol byť krajší, keď mi prstami prečesával vlasy, vlhké od sprchy.

„Mal by si sa začať chystať, dnes máš ožran párty so spolužiakmi," upozornila som ho a on sa zaškeril.

Stále mi to bolo zvláštne, že sme spolu komunikovali, že sa ma znova dotýkal a že o tom incidente spred troch týždňov nepovedal ani slovo.

„Nechce sa mi. Chcem byť tu a čakať, kým tvoja matka zaspí a môj otec sa neodporučí na tajné stretnutie starých vlkov a ja sa budem môcť znova pritisnúť na tvoje nahé telo." 

„Zvláštne, ešte dnes počas dňa si sa snažil držať moje telo čo najďalej od seba a teraz sa vykašleš na kamošov?" Nedalo mi, musela som ho upozorniť, že je to trošku detinské.

„Fajn, tak ja sa pôjdem ožrať a ty mi potom nezabudni urobiť scénu." A je to tu, dlho nám raj nevydržal.

„Nebudem ti robiť scény, zajtra mám totiž rande ja s Norou, tak si budeme kvit."

„Nie som si istý, či sa mi páči, že ste odrazu tak veľké kamošky, mám taký zvieravý pocit, že mi ťa ukradne a budeš so mnou tráviť hrozne málo času, iba pre ňu."

„Do teraz ti nevadilo, keď som sa s ňou flákala po meste." 

„To sme boli pohádaní a snažil som sa na teba byť naštvaný a za každým, keď si odišla von som bol naštvaný, lebo som si predstavoval ako ťa ten blbý špageťák objíma a ty sa ním necháš obchytkávať.“

Vyprskla som a on sa na mňa zamračil.

„Nie je to špageťák, je to úplne normálne stavaný chalan, nemôžu byť všetci ako z reklamy na steroidy, Patrik, a od toho večera som sa s ním nevidela. Nechodíme do Bowlu."

„Je fakt strašidelné počúvať ťa ako vravíš, kam všade ty a Nora chodíte." Krútil hlavou a ja som zatlačila do jeho ramena.

„Tak už choď, budem ťa čakať v mojej postieľke."

 Prikývol a dal mi krátky bozk na čelo a odpratal svoju maličkosť do svojej izby.

Naozaj som rozmýšľala, že by nebolo od veci, proste jeho veci presťahovať ku mne, kúpiť veľkú posteľ a nemusel by stále odchádzať. No to by sme museli mať inú matku. 

Spokojne som hľadela do plafóna, naozaj som sa bála, že by sme boli navždy rozídení.

Zvuk skype ma vytrhol z driemot a ja som vyskočila z postele, ešte stále dúfam, nikdy dúfať neprestanem.

Bol to Ady a ďalšia várka fotiek jeho lásky, ako nazval svoje ešte nenarodené dievčatko.

Bola skutočne nádherná, aj v brušku nemohla poprieť Adama a ja som si povzdychla. Ešte dať toto do poriadku, keby sa mi ešte tak Kris podarilo obmäkčiť.

 Nechcela som prísť o chvíľu, keď sa malá narodí a nechcela som byť cudzia. Túžila som byť dobrou tetou. Nosiť malej hračky a sladkosti, vystrájať s ňou šarapaty.

„Mám ešte jednu:),“ napísal mi a ja som nedočkavo vyťukávala prstami do dosky stola.

Rýchlo som ťukla na zobrazenie súboru a moje srdce urobilo premet.

 Na fotke bola Kris v legínach a dhorukávom tričku pod zadok, ktoré tesne kopírovalo jej telo a tak krásne vyniklo jej bruško a snežienky v jej čiernych kučerách boli naozaj sladké.

 Vyzerala ako jedna zo sestier víly Amálky a mne sa do očí natlačili slzy.

 Nebolo to fér! 

Nebolo fér, že ma o jej tehotenstvo pripravila.

„Pekná," napísala som len a čumela na fotku, na ktorej sa usmievala a v rukách zvierala malú kytičku.

 Asi to fotil on a vyzeralo to, že by mohli byť znova spolu a spokojní.

Chcela som byť pri nej chcela som s ňou ísť na tie prekliate snežienky, tak ako každý rok a tak ako každý rok z nich urobiť obrovskú kyticu a tváriť sa, že sa schovávame pred lesníkmi, aby nám nenaparili pokutu za trhanie snežienok.

****

Patrik sa vrátil nad ránom mierne pripitý, ale nie dosť, aby sa len tak šmaril do postele a spal, alebo aby mlel z cesty. Mal do nálady a ja som z jeho úst cítila vodku a zubnú pastu.

 Zlá, veľmi zlá, kombinácia.

Môj nakrčený nos si vysvetlil správne a podráždene brblal, že si zuby drhol dvadsať minút, tak nebolo možné, aby som z neho chlast cítila. 

No ja som ho proste cítila a bolo to pekne nechutné.

 Človek nepochopí, kým sám nie je triezvy a niekto pri ňom nevydychuje alkoholový oxid uhličítý.

Nakoniec som sa mu otočila chrbtom, pretiahla jeho obrovskú labu cez svoj pás, ktorú aj tak bez hanby posunul vyššie, prekrývajúc ňou moju lentilku, a spokojná s jeho teplom obklopujúcim moje telo, sme obaja zaspali.

****

„Emílie, Emílie, posloucháš mě? Já jsem opravdu ráda, že jste si to s Patrikem... No, ať jste si už udělali cokoliv, mohla bys mi věnovat trošku pozornosti. Přestat mu odepisovat na každou kontrolní sms? Je to od něj trošku pokritecké, že se ti poslední tři týdny nevěnoval a teď tě kontroluje co půl hodinu. Vypni tu zatracenou mašinu, mě nasereš jak cip."

Pretočila som oči a uškrnula sa na ňu.

 Že mi to práve ona vyčíta, čo len pred chvíľou dovolala s jej borcom.

„Jirkuuu?" povedala som posmešne a ona na mňa vyplazila špičku jazyku.

„Nebydlím tři baráky od baru, potřebuji odvoz domů."

„Och, samozrejme, už ťa vidím, ako sa cez víkend budeš drbať domov k ockovi a macoche, nerob zo mňa hlúpu, Nora, dnes večer to skončí sexom v jeho garzonke," smiala som sa a ona ma capla po ramene.

„Tak špinavá Emily, jak je možné, že se ti podařilo sbalit Patrika, který neví říct ani prdel?"

 Vzala som si svoju čokoládu do rúk a odchlipla si z hustej tekutiny, bolo by asi rozumnejšie použiť lyžičku, ale to by som si nemohla skryť ten spokojný úsmev.

 Patrik bol môj, ten chlap bol skutočne môj!

Zatúžila som ísť domov a stratiť sa pod jeho telom, áno, presne to som chcela, chcela som byť jeho váhou vtlačená do matraca. 

Posledná muchlovačka bola žhavá, ale nedostačujúca, nie po troch týždňoch tvrdého pôstu s jeho telom ako hriechom v každodennom nedostatočnom kontakte.

PIOTR

Nemohlo to být lepší, všechno pěkně klapalo.

Měl jsem opravdu obavy, že by se to jejich rozchodem mohlo pokazit.

 Samozřejmě, že jsem nepochyboval o síle jejich citů.

 No, ten vlk se prezentoval zcela lhostejně. Pouštěl ji ven a nestaral se o to, zda se vrátí.

Nyní však moje dílo bude dokonalé.

 Není nic horšího než ztratit milovanou osobu chvíli po tom, jak se znovu najdou. 

Věděl jsem to z vlastních zkušenosti. Gražena byla mým světlem ve tmě. Žijícím důkazem toho, že i temná bytost může najít lásku. A on mi ji vzal, anděla, naději, štěstí.

Zasloužil si trpět stejně jako já.

 Zasloužil si válet se v bolesti se vzpomínkou na svou milovanou. 

Gražena byla krásná a měli jsme před sebou věčnost jen my dva, nesmrtelné bytosti, mohl nám patřit svět, slíbil jsem jí, že to tak bude, když se pro mě probudila.

Když jsem jí kroutil krkem, usmívala se, protože věděla, že budeme spolu, a věděla, že bolest pokaždé, když jsem z ní po třikrát pil, byla pouze malá platba za věčnost.

Zatnul jsem ruce v pěst, toužil jsem po jeho krvi, toužil jsem roztrhat jeho hrdlo a jeho končetiny rozházet po okolí.

 Ale co by to bylo za pomstu? Jaký by mělo smysl snést jeho ubohou existenci ze světa a dopřát mu klid?

Chtěl jsem, aby trpěl, chtěl jsem, aby viděl to blonďaté děvče umírat, stejně jako jsem já musel hledět na mou lásku, když mi ji trhal.

 Chtěl jsem, aby navždy žil s pocitem viny, že nebyl dost silný, že nebyl dost rychlý a nebyl dost mužem, aby ji udržel v bezpečí.

Ta malá vlčí mrcha mi nakonec pomohla. 

Ukázala mi, že je opravdu silný a jen pouta nebudou stačit. 

Potřeba bránit družku je opravdu silná a on dokázal i s jantarem v těle udržet upíry od jejího těla dost na to, aby ji nevymačkali do poslední kapky. 

Opíral jsem se o budovu před kinem, myslím, že to byla mateřská škola spojena se základní, a sledoval, jak se i se svými přítelkyněmi smála a diskutovala o filmu, který právě viděly.

Byla opravdu roztomilá. A kdybych neměl nevyrovnané účty s jejím vlkem, asi by mě ani nenapadlo jí ublížit. 

Nebyl jsem ten typ, co napadal ženy nebo se z nich krmil v mém novém životě. Byl jsem stará škola, žena byla něžné a slabé stvoření, které bylo potřeba chránit. Škoda, že to ten její hlupák taky nevěděl.

Bavil mě lov, jako každého jednoho z nás, ale nikdy ne na ženu. Lovil jsem zásadně muže. Možná to bylo tím, že nás otec opustil, když jsem byl dítě, a já jsem nenáviděl chlapy a uctíval ženy pro jejich sílu. 

Moje matka byla silná, vychovala mě sama bez mužské pomoci.

Zatřásl jsem hlavou a odrazil se od budovy, pomalu sledujíc jejich kroky.

 Nemohl jsem začít, dokud s ní byly její kamarádky. Ony v tom neměly vinu a nemělo význam zatěžovat se upištěnými a ukřičenými slepicemi.

Dávaly si na čas a rozebíraly věci, které by v mých časech dívka nikdy nevypustila z úst, dokonce ani na ně nepomyslela, a pokud, červenala by se jako rajče.

 Ale dnešní ženy jsou zkažené a smilní více než za dob kurtizán.

To děvče snad nemělo pud sebazáchovy. Co mě dost udivovalo, poslední zážitky opravdu nebyly pěkné. A ona suverénně odmítne nabídnutý odvoz před barák.

 Ale mně pokus o udržení masky normálnosti jen vyhovoval, protože hra se co chvíli skončí

Úprimne, neviem, prečo som jeho pohľad napísala pred rokmi po česky. Teraz mi to príde nezmyselné, keďže je to Poliak. No zrejme som mala potrebu ho odlíšiť jazykom.  Za chyby sa ospravedlňujem. :)